OS OVNI // NEWMUSIC (22.11.)

V posledních pár týdnech,měsících, rocích se vyrojila tuna kapel, co větší či menší měrou (neboli buď kvalitou nebo levnou urputností) reprezentovala ten kterej aktuální styl blogovejch manýrismů… cold wave (tam ovšem funguje návaznost na oficiální už léty zavedenou škatulku) chillwave,draq… Os Ovni jsou dvojka z Austinu (holka zpívá,kluk synthuje, klasickej model) a ingredience ze všech těhlech (pseudo)škatulek míchaj dohromady tak, že by vás z nich nemusely lechtat střeva…neni to nic co byste neslyšeli,nehrajou na vizionářství ale úplně blbý to neni, fakt ne…

NEWMUSIC / ČLÁNEK

AM180 prsnts Xiu Xiu/ Former Ghosts/ Zola Jesus/ Gary War/ You Say Party!… // NEWMUSIC (12.11.)

Desátýho listopadu se v epicentru Žižkova (tj. Matrix) sešla veselá skvadra v čele s naběhlou žílou Jamieho Stewarta a jeho post MIKA MIKO kámoškou, ječákovym terorem Zoly Jesus, nagelovanym Prague-friendly playboyem Freddym, psychopatem Gary Warem a neposlušnym ramínkem holky, co si obstojně hraje na Karen O (You Say Party!)…celá tahle company byla takovym pěknym narozeninovym happy mealem áem180, který tam toho večera slavili sedmej křížek. Nebyla to ovšem žádná privátní akcička ale otevřenej mýtink oslavenci kontra gratulanti…Tak ale report vezmu od začátku: Na Gary War si pamatuju střípkovitě takže nevim, You Say Party! byli skvělý a překvapivě dlouhý což neni výtka, pro hodně lidí zpětně vrchol večera, pro mě ne… Former Ghosts podruhý a poprvý ve víceménně plným složení (Yasmine z Tearist je host nebo už teda ofiko členka?)… co vám budu povídat, hodně naměkko, slzička tam skoro byla, Freddy je hodně emo ale věřim mu to, sorry. Pak trans. Zola Jesus je momentálně top, gotická princezna s hlasem z kterýho na mě (a soudě podle zběsilejch ovací nejen na mně) jdou mrákoty, hodně silná záležitost. Poslední číslo si střihli Xiu Xiu, který špatnej koncert evidentně odehrát neuměj, škoda,že se ale totéž netýká alb… poslední jejich placka je v konkurenci starších jak chudá příbuzná a logicky hráli hlavně z ní, i tak ale nadprůměr…

newmusic/ článek

SONG OF THE MOMENT - BROADCAST // COMRADE (2.10.)

                                                BROADCAST // AMERICA'S BOY video

Ondřej Hlaváč, COMRADE's right hand in delivering music tips, says this about his song of the moment: "I loved this song when I heard it for the first time. I actually thought it was Ladytron, so I started listening to them and searched through all their albums to find the song. Only later did I realise that it was Trish Keenan, the singer of Broadcast, and that I had confused her voice with the voice of Mira from Ladytron. I got back to this song this autumn, and I'm finding it really hard to get it out of my head."

CREEPY TEEPEE 2010 / MOON DUO // VICE (15.7.)

Sanae Yamada vypadá jako ošlehanější a ošklivější verze Alison Mosshart, Erik “Ripley” Johnson zas jak vousatej týpek, kterej nosí tričko s Aleistrem Crowleym. Seznamte se s Moon Duo. Od pohledu žádný šampóni. Dvojka, která spolu sdílí pódium i postel. Zpívaj o tom jak milujou motorky, ale blíž než k chlapáckýmu rocku maj k černočerný psychedelii. Ripley je mimojiné členem hipísáckejch batikářů Wooden Shjips takže vítr vane spíč odsud. Přiznaná inspirace : Coltrane, Royal Trux a Cluster, nepřiznaná: Suicide a Cave. Zatim maj v cvčku dvě epčka. Jedno vyšlo u Woodsist, druhý u Sacred Bones (Zola Jesus, Effi Briest). Kutná Hora bude jejich první česká zastávka a kdybych měl vsadit na černýho koně festu, tak sázim na ně!

CREEPY TEEPEE 2010 / MEMORYHOUSE // VICE (15.7.)

Taková ta blogerská kapela, co se nechává fotit v mlze probleskovaný slunečníma paprskama. Nejde jim moc vidět do obličejů, protože na image to postavený nemaj. Řikaj-li vám něco jména jako Washed Out, Mathemagic nebo Toro Y Moi (ten na Creepy taky letos dorazí) tak jste doma. Vyletněnej dream pop lehce šmrncnutej ambientníma shoegazeovejma plochama a odkazama na Věčnej svit neposkvrněný mysli. Holka a kluk. Denise Nouvion a Evan Abeele. Neni to tak, že by ona byla holka v popředí, jak to ve smíšenejch dvojkách bejvá. Oba jsou stejně důležitý a nikdo na sebe nestrhává pozornost. Působěj strašně vznešeně, ve smyslu čistě. Melancholici plující na líně se ploužících nadýchanejch obláčcích. Poetický a ložnicově lo-fi. Krása hele..

CREEPY TEEPEE 2010 / SILK FLOWERS // VICE (13.7.)

Newyorská trojka Silk Flowers stojí na temný straně barikády. Fungujou něco málo přes rok, ale to, že nejde o žádnou jakože-stylovou sebranku, potvrzuje mimojiné fakt, že debut upíchli na katalogu labelu Deana z No Age - Post Present Medium. Hodně se odvolávaj na temně chladný osmdesátky a androšský kapely, který je charakterizujou. Odmyslete si mejkap a tupé, přidejte záhrobní mystiku Joy Division, něco málo voštelujte syňtáky a obalte to zvukem “nahrávám v obýváku a nestydim se za to”. Hudba, kterou by vám doktoři na psychiatrii nenaordinovali. V sestavě pro zajímavost figuruje i Ethan Swan z Barr. Po zdrcujících soudech Cold Cave na letošní Primaveře, je jasný, kdo přejímá žezlo špičky současný cold wave.

CREEPY TEEPEE 2010 / FORMER GHOSTS // VICE (6.7.)

Jamie Stewart je Marlon Brando nezávislýho podsvětí, těžkej rispekt, chlápek z kterýho de u nás do kolen komplet celá Sedmička, holky, co přísahaj narozervaný chlápky plus chlápci, který se nestyděj brečet. Kápo XIU XIU, co si maluje péro na džíny a rezervovanýho nedělá pro efekt ale protože to je von…vopravdovej až to bolí. Freddy Ruppert je model z reklamy od Armaniho, nebo neni, ale vypadá tak. Jedinej hrdina, kterej má na to hodit se Stewartem fight páč jeho existenciání sonickej bordel nemá od toho Stewartovskýho daleko. Zpívá o tom, jak mu umírala matka a momentku z nemocnice klidně leakne na booklet svýho epčka. Svýho proto, že THIS SONG IS A MESS BUT SO AM I bylo hlavně o něm. V klipu FG do sebe leje hektolitry chlastu, ale při pohledu na něj vám neni špatně, ale je vám ho líto. Depkař odkojenej Curtisem. Nika Roza Danilova je mladá holka, která má hlas někde na rozhraní opery a Siouxsie.  Zola Jesus si řiká a těžko byste našli někoho, o kom se v poslední době mluví víc. Za asi dva roky, co aktivně funguje, natočila tolik cdček, epček a splitů (Burial Hex, LA Vampires), že neni v lidskejch silách nasosat je všechny..o to víc člověka zarazí, že když už se všim prokouše tak zjistí, že i za to v uvozovkách nejhorší by půlka scény vraždila. Začínala v ranku psychedelickejch princezen a aktuálně skončila u titulky britský Elle. Jamie + Freddy + Nika = Former Ghosts, album Fleurs, label Upset The Rhythm, L.A., jako argument dostačující, myslim.

MONOTONIX KONTRA TV BUDDHAS V PRAZE // VICE (18.5)

ŠPINAVEJ NÁTĚR Z IZRAELSKÝ KUCHYNĚ

Monotonix kontra TV Buddhas v Praze

MONOTONIX
Monotonix dělaj hudbu, díky který se průměrnej kluk cejtí chlapem a nevinná holka rozjetou courou. Dřevní tvrdej rock’n´roll se vší špínou, potem a válenim se na podlaze… Tam se válí hodně kapel, zpěváků a zpěvaček, ale nikdo při tom nevypadá tak rozedraně jako Ami Shalev. Týpek, co stojí za mikrofonem (v případě, že si ho v extázi na podiu nestrká k nahýmu zadku). Vytáhlej chlupatej a vlasatej vousáč, kterej vypadá jako vůdčí osobnost tvrdýho fanouškovskýho jádra Led Zeppelin, navlečenej v nestoudnejch slipech jak ze sedmdesátkovýho gay porna. Výrazná alternativa vymydlenejm hošánkům se zadumanym pohledem a kvádrem od Pugha, který hlásaj poselství typu : „Jezte sračky, neni možný, že by se sto miliard mušek mýlilo!”. Tenhle Ami se předtím, než s kámošema založil Monotonix, rozehrával u Mono Addicted Acid Man, což je ale kapela, o který toho budete vědět víc jenom v případě, že jste nadšenej izraelita, nebo pocházíte z Izraele. Odtud pochází i Ami a spol. (kytarista Yonatan Gat, bubeník Haggi Fershtman) a je sympatický, že ač se odsud kvůli polním podmínkám a zákazům hraní (!) vypakovali dřív, než se vůbec pořádně vyhráli, nedělaj mrtvý brouky a nepřimýšlej si imaginární příbuzný v hostinnějších koutech světa. Jsou hrdí na svůj původ, ale zas to nejsou landovci. Jsou nohama na zemi a nějak to neprožívaj („jo, sme z Izraele a vždycky budem mít špatnou anglickou výslovnost a přízvuk, v tom je ale náš ksicht, a proto jsme tam, kde jsme”). Ofiko fungujou od roku 2005, ale první epčko “Body Language” vydali až tři roky nato. Lp “Where Were You When” pak vloni na podzim. Na obale je fotka holky  s těsnejma džínama na půl žerdi, který z chlupů vyskakujou hlavy členů kapely.. To je myslim docela trefná charakteristika toho, o co jim de..o holky a zábavu. Jejich forma postelovýho vábení a bordelu má ovšem styl a koule. Oba releasy vyšly u Drag city, kde vydávaj třeba Bonnie Prince Billy nebo Joanna Newsom. Milujou Dinosaur Jr., respektujou Silver Jews. S oběma jeli turné. Koukněte na libovolný live video z youtube a uvidíte sami, že zažít tudle kapelu naživo nenechá chladnym ani člověka navyklýho na postávání u baru. Je to bordel, je to sexy, má to energii půlky rádoby rozjetejch britskejch indie kytarovek  (jinak taky british sluts) v jednom. Vivat rock’n´roll, baby!

TV BUDDHAS      
Supportem Monotonix na pražský zastávce jejich turné budou TV BUDDHAS. Ti už na tuzemský půdě ještě neušlapaný fanouškama alkopunku hráli několikrát. Naposledy vloni v rámci Famufestu. Sourozenecký duo Mickeyho a Uriho Triestovic, též z Izraele, to má taky rádo nahrubo. Spíš než Zeppeliny ale citujou spíš Doors, a vůbec jsou tak nějak psychedeličtější. Hodně jedou květinovou estetiku. Zvukovou i vizuální. Zabasovanej rokec, transendentální výlety mimo dosah neztripovanejch pohárků a čelenky s kristuskama. Událost!

RECENZE THESE NEW PURITANS, YEASAYER // VICE (11.3.)

 THESE NEW PURITANS
Hidden
Domino
Na příkladu These New Puritans jeden nejlíp pochopí, jak jednorázový byly všechny ty zmatený výkřiky trash kids, co byly out of mode dřív než význam slova trash začal bejt k smíchu i tuzemský omladině. Neonový čelenky a náhrdelníky z krabice od džusu se momentálně usadily na koncertech Sunshine a kinder party Fakes neboli v zapomění, kam patří páč čeho je moc toho je příliš. These new puritans se s debutem “Beat Pyramid” dostali k celý tý nu-raveový slávě spíš tak jako nedopatřením nebo spíš tím, že cokoli mělo před dvěma lety lehce taneční rytmus,  se automaticky hodilo do týhle kolonky. Někdo se na tom napakoval (Shitdisco), někomu to spíš uškodilo (o těch je řeč). Každopádně nám These New Puritans na “Hidden” zřetelně dávaj najevo, že minulost je pasé. Rozesmátý kámoši do nepohody to nebyli nikdy, ale byla s nima víceménně kloudná řeč. Na to se už nehraje. Víc se zasmušili, začali hodně psychotizovat (sedmiminutovka bez refrénu coby ofiko singl) a namísto kopáku vyhrabali lesní roh. Je evidentní, že se pánové a slečna chtěj trochu “poumělečtit” a to popravdě neni na škodu. Alespoň tady ne. Mohli jste si je splést s kdekym, teď maximálně s Liars, když ještě vyřvávali, že “Drums not dead!” a to je fér, ne?

 YEASAYER
Odd Blood
Mute
S Yeasayer je to na dlouhý lokte. Přesně ten typ kapely, o který jde napsat sáhodlouhá slohovka na téma “Inspirace - a jak je pro mě důležitá”. Hodně, o tom žádná. I člověk průměrně zběhlej v dění na scéně by z rukávu hodil minimálně tři jména. Nevim nakolik vám zkazim zábavu, když vám je tu prozradim, takže ponechávám prostor. Už jenom kvůli tomu je vám asi jasný, že nemáme co dočinění s kdovíjak objevnou partou. Tahle skupina je šikovná hlavně v tom, že ví, co se nosí, a jaký jsou trendy roku 2010. Základ z popu, špetka psychedelie, pro lepší trávení silný melodie, drtek krautrocku, na přiostření indie rock (to je ustálenej výraz, nikoli berná mince), jen tak na ozvláštnění kapka orientu, něco málo tohohle, něco málo tamtoho a výsledkem je docela vydatná pochoutka… Nic luxusního ale nasytí. Otázkou zůstává jak dlouho člověk dokáže konzumovat sebelepší věc, než se jí přejí. Týden, dva, měsíc, na rok bych nesázel. Nejsem ale prognostik ani Michal Horáček. Přítomnost je taková: Yeasayer natočili modelově dobrou placku, která je o třídu lepší než stávající produkce i jejich jednička. Palec nahoru.

SPERM IS BACK! // VICE (19.4,2010)

 
Sperm festival je znovu ve formě. V minulosti se k nám v rámci tohohle festivalu přijelo blejsknout pár hodně zajímavejch jmen. Namátkově Jamie Lidell, Notwist, Kid 606, Mouse On Mars, Clark, Joakim, Modeselektor nebo můj osobní tip: Nullsleep. Celá tahle legrace odstartovala v roce 2006, a nepočítaje v to loňskou přestávku, má každej ročník svůj zářez. Letošní verze se od těch předešlejch liší v první řadě hlavně širším stylovým záběrem, kterej nutně nestojí jenom na aktuálních formách současný elektroniky, ale vesele brázdí i vody psych-popu (High Places) nebo nezávislýho hip hopu (Why?). Mohlo by ale klidně stačit, že role headlinera #1 připadla na baltimorskýho freaka Dana Deacona.

Dan Deacon
Exhibice sádla. Nerd uctívající odkaz Rychlý roty. Nerd fušující do řemesla… Stačí nasadit brejle, oprášit svetr po fotrovi nasáklej vuřtovejma sedánkama u vohýnku a Ottem, ročník 85. Stačí vytáhnout pár pískacích hračiček z doby, kdy vám po bradě namísto zelený teklo mlíko a hodit do toho galimatyáše trochu devadesátkovýho breakcoru. Todle neni obecná charakteristika, ale Deacon v kostce. “Spiderman of the Rings” je album, po kterym ho po ramenou začal plácat kdejakej ultraposh indie celebrití parazit, páč talent se pozná i v těhlech kruzích. S následnym “Bromst” už se stal V.I.P. s příčinou. Nepředpokládám, že by člověk aspoň průměrně znalej dění na scéně nevěděl o kom je řeč. Deacon je vážená postava, regulérní magor a korpulentní ikona. Sakra,kolik argumentů člověk musí házet aby vám zvednul zadky od jepičího porna a McLeodovejch dcer? Todle je fakt událost, svátek. Před pár lety, zhruba v době kdy jsem snad ještě sjížděl Aqu, tady Deacon zavraždil pódium v Bordó, repete v jinejch kulisách se čeká se samozřejmostí.

Why?
Yoni a Josiah Wolfovi a spol. z Californie jsou Why? V devadesátym přísahali na hip hop, ale měli rádi i folk. V devadesátym sedmym založili těžce respektuhodnej label Anticon mířící do sfér alternativnějších forem hip hopu. V roce 2010 pořád přísahaj na hip hop i folk, ale jejich produkce je nejblíž indie popu. Rap má u nich formu spíš kvílivý recitace než gangsta manýr a folk jim slouží ve smyslu skladatelskýho postupu. Oba tyhle poznávací znaky balej do smutenkářskejch melodií, jejichž hlavní devízou je, že si je nespletete. Teď už nemluvim o těch melodiích ale o Why? jako takovejch. Nejsou to renesnanční pionýři. Dokázali si jenom vytvořit něco, čemu se obecně říká muzikantskej ksicht - to neumí každej. Po poslechu předloňskýho alba “Alopecia” jsem si řikal, že dosáhli svýho vrcholu, že dál už se nedostanou. Dostali. “Eskimo Snow” je lepší, a ještě lepší je, že Why? přijedou zrovna v době těsně po vydání alba. A když už tady budou, tak se sfouknou dvě mouchy jednou ranou: Ke slovu se totiž dostane i starší bratr Wolfovic - Josiah, bubeník Why?. Album “Jet Lag” je o trochu psychedeličtější verzí domovský kapely, bez recitace a komornější. Neočekávám žádný zklamání.

High Places
Brooklynská škola. Šprti TVOTR, mastňáci Grizzly Bear, onanistickej sen: Victorie Legrand z Beach House, mimoňi s bongem a Bukowskim pod lavicí Dirty Projectors, šašci Yeasayer… High Places nejsou kastovatelný, jsou samostatnym brooklynskym tělesem, který nepatří k žádný partě, ale za otloukánky taky nejsou. Rob Barber a Mary Pearson jsou páreček, kterej byste si na Sedmičce spetli s průměrnejma štamgastama. Na Famufestu, kde hráli před cca dvěma třema rokama se objevili jako cucáci s první plackou beze jména. Brilantně tam propojili folk s elektronikou, popem a odérem opiovejch tyčinek. Ve stejnym duchu pokračujou i na aktuální dvojce “High Places vs. Mankind”. Možnápři tý příležitosti trochu víc vyleštili parket… Mám je rád, měli byste taky. Je osvěžující jak si nehrajou na hvězdy, ač by klidně mohli. Nechtěj bejt zahleděný avantgardisti, nechtěj řešit pozlátko, fuckujou kamaráčoftksej rimming. Kdybych byl víc patetickej, tak napíšu, že jsou opravdoví, ryzí.

Pantha Du Prince
Něco vkusnýho pro fans tanečků. Na Agostina si zajděte do Demínky, kde hraje za pade s wilkom drinkem režný gratis. Němec Hendrik Webber je jiná liga. Kdysi zněl jako týpek z Kompaktu a duchovní pokračovatel sofistikovanejch glitchovejch ploch Akufen nebo Supermayera. Dneska, to jest na novince “Black Noise”, se podškrtnul pod stáj Rough Trade, což je spojení, který je srovnatelný s tim, když Grizzly Bear vtrhli se španělkou do kanceláře Warpu. Pořád jede tepající linky, jenom k nim aktuálně přihodil zvonečky pro atmosféru a obsesi Švýcarskem pro koncept. Taky oslovil pár zajímavejch hostí pro lepší zvuk. Tylera Popea z !!! možná ani nezaregistrujete, Noaha Lennoxe aka Pandu Beara aka ksicht a hlas Animal Collective stoprocentně ano.

Boxcutter
Dubstep vypadal jako krátkodechá záležitost. Hodně odnoží vyčichlo, ještě víc zdeformovalo, ale kupodivu nejvíc se ho přetransformovalo do různejch forem současnýho idm, trip hopu (nebo něčeho čemu se už řiká jinak, ale triphopový gró tam je), hip hopu a další miliardy subžánrů. Je tady elita představovaná Flying Lotusem, Zombym, Nosaj Thingem a tlupa producentů, který nejsou tolik na očích, ale se svejma velkejma bossama by páku dali nerozhodně. To je příklad irskýho cápka Barryho Lynna, kterej se kryje nickem Boxcutter. Doporučenej poslech: “Arecibo Message” (Planet Mu) Delikateska, fakt, že jo…


Klíčový jména jsou vystřílený, to ale samozřejmě neni všechno. Mimo tradičních workshopů, promítaček hudebních a artových filmů, a nějakejch těch audivizuálních lahůdek (za všechny SPAM - Karel Gott Prager - projekt trojice Anděra / Vladimír518 / Vrbík), je na programu i další řádka zajímavejch domácích live actů. Po funuse Khoiby se Filip Míšek tasí se sólovym alter egem Dikolson, po čase o sobě dává vědět Floex (vystoupí s Jiřím Libánským alias Líbou a společně doprovodí elektronickym šumem snímek Orlakovy ruce z roku 1924). Vystoupí i fresh digitalisti Data Live nebo Future Sound of Petržalka, což jsou nepsaní výherci ankety o nejvybroušenjší název na scéně. Ze zahraničních jmen stojí za zmínku ještě techno minimalista Cristian Vogel s vjskym výkřikem extáze Vje Koloucha, bočnice Jahcoozi - Robot Koch plus Grace nebo techhouseová svěženka Jacob Korn.
Celá tahle taškařice probíhá od 23. do 25.dubna v Meetfactory na Smíchově.