THESE NEW PURITANS
Hidden
Domino
Na příkladu These New Puritans jeden nejlíp pochopí, jak jednorázový byly všechny ty zmatený výkřiky trash kids, co byly out of mode dřív než význam slova trash začal bejt k smíchu i tuzemský omladině. Neonový čelenky a náhrdelníky z krabice od džusu se momentálně usadily na koncertech Sunshine a kinder party Fakes neboli v zapomění, kam patří páč čeho je moc toho je příliš. These new puritans se s debutem “Beat Pyramid” dostali k celý tý nu-raveový slávě spíš tak jako nedopatřením nebo spíš tím, že cokoli mělo před dvěma lety lehce taneční rytmus, se automaticky hodilo do týhle kolonky. Někdo se na tom napakoval (Shitdisco), někomu to spíš uškodilo (o těch je řeč). Každopádně nám These New Puritans na “Hidden” zřetelně dávaj najevo, že minulost je pasé. Rozesmátý kámoši do nepohody to nebyli nikdy, ale byla s nima víceménně kloudná řeč. Na to se už nehraje. Víc se zasmušili, začali hodně psychotizovat (sedmiminutovka bez refrénu coby ofiko singl) a namísto kopáku vyhrabali lesní roh. Je evidentní, že se pánové a slečna chtěj trochu “poumělečtit” a to popravdě neni na škodu. Alespoň tady ne. Mohli jste si je splést s kdekym, teď maximálně s Liars, když ještě vyřvávali, že “Drums not dead!” a to je fér, ne?
YEASAYER
Odd Blood
Mute
S Yeasayer je to na dlouhý lokte. Přesně ten typ kapely, o který jde napsat sáhodlouhá slohovka na téma “Inspirace - a jak je pro mě důležitá”. Hodně, o tom žádná. I člověk průměrně zběhlej v dění na scéně by z rukávu hodil minimálně tři jména. Nevim nakolik vám zkazim zábavu, když vám je tu prozradim, takže ponechávám prostor. Už jenom kvůli tomu je vám asi jasný, že nemáme co dočinění s kdovíjak objevnou partou. Tahle skupina je šikovná hlavně v tom, že ví, co se nosí, a jaký jsou trendy roku 2010. Základ z popu, špetka psychedelie, pro lepší trávení silný melodie, drtek krautrocku, na přiostření indie rock (to je ustálenej výraz, nikoli berná mince), jen tak na ozvláštnění kapka orientu, něco málo tohohle, něco málo tamtoho a výsledkem je docela vydatná pochoutka… Nic luxusního ale nasytí. Otázkou zůstává jak dlouho člověk dokáže konzumovat sebelepší věc, než se jí přejí. Týden, dva, měsíc, na rok bych nesázel. Nejsem ale prognostik ani Michal Horáček. Přítomnost je taková: Yeasayer natočili modelově dobrou placku, která je o třídu lepší než stávající produkce i jejich jednička. Palec nahoru.
Žádné komentáře:
Okomentovat